Jak pracuji

Ve své terapeutické práci vycházím z logoterapie a existenciální analýzy. Jedná se o psychoterapeutické směry vycházející především z práce Viktora Frankla a Alfrieda Längleho. Tento směr v psychoterapii se zaměřuje na existenciální témata, se kterými jsme v životě konfrontováni. Těmito tématy jsou například smysl života, utrpení, smrt, vina, osamělost, odpovědnost. Dále se zabývá podmínkami naší existence (např. vztahy s rodiči v dětství, bezpečným prostorem, důvěrou, emocemi, hranicemi v osobních vztazích, hodnotami, svědomím). Následně pracuje s psychickými obtížemi, které s sebou tato témata a nejistoty přinášejí. Jedná se zejména o úzkosti, deprese, strachy a fóbie, pocity prázdnoty, traumata, nízké sebevědomí, poruchy osobnosti, závislosti, negativní vztah k sobě, k druhým lidem i ke světu.

Má psychoterapeutická práce staví na fenomenologickém přístupu, tedy přistupování k informacím od klientů bez předpojatosti, hodnocení a interpretací. Jako nezbytné vnímám podporu vzniku terapeutického vztahu, kdy mohu být spojencem klientů při jejich práci na osobních tématech a cílech. Skrze respektující přístup, empatii, držení settingu v terapii, může vzniknout bezpečný prostor založený na důvěře. Toto je zásadní pro úspěšný terapeutický proces v terapii.

Ve své praxi pracuji také s mladistvými. Pro držení důvěrného vztahu mezi mnou a nezletilými klienty neprobíhá bez jejich vědomí komunikace mezi mnou a jejich rodiči o obsahu sezení. Místo toho je možné mít setkání společně s rodiči, kde probíhá komunikace přímo a v bezpečném prostoru.

Při své práci jsem vázán mlčenlivostí a pracuji pod supervizí.

Jak vypadá úvodní hodina

Na úvodním setkání se blíže díváme na hlavní obtíže a důvody, které klienty nyní přivádí do terapie. Díváme se na jejich očekávání, co by chtěli z terapie získat, jakých konkrétních cílů by chtěli dosáhnout. Pokud již mají zkušenost z předchozí terapie, bývá užitečné se také podívat na přínos a proces této terapie.

Úvodní setkání nemívá za cíl vyřešit obtíže klientů, přesto nezřídka po tomto setkání klienti zažívají úlevu a odlehčení. Nahlas mluvit o svých tématech na terapii, zažít plný zájem terapeuta i jeho reakci na právě řečené, je odlišný zážitek než si o tématech přemýšlet o samotě či s blízkými osobami.

Na konci sezení nabízím zpětnou vazbu a shrnutí, jaká témata vnímám v příběhu klientů jako ústřední, a představuji další postup terapeutické práce. S klienty se poté domlouváme na dalším sezení, pokud o něj mají zájem. Po přibližně pěti dalších setkání děláme rekapitulaci procesu terapie. Je pro mě důležité, aby klienti mohli sdělit, jak se v terapii cítí, jak jim naše sezení dávají smysl. Co jim na nich vyhovuje, i co by chtěli jinak. K tomuto poznání pomáhá několik proběhnutých sezení, i když v případě potřeby je o nich samozřejmě možné mluvit i dříve.

Při práci s nezletilým klientem bývá na část úvodní hodiny přítomen také rodič. Je to z důvodu vzájemného seznámení se, nastavení podmínek spolupráce a podpisu souhlasu s prací s nezletilým klientem. Další terapeutická práce probíhá již bez přítomnosti rodiče, stejně jako další sezení.